MISTŘI A ŽÁCI
(výběr krátkých Zen-buddhistických textů)
Sestavil Petr Pavlík
Tak už to na světě chodí, že jeden umí a druhý neumí. Těch, kteří opravdu umějí, je tak málo, že by na prstech spočítal. A ještě z nich jen někteří se starají o ty, kteří neumějí.
To ovšem jen tehdy, když ti, kteří neumějí, je rozpoznají a přijdou za nimi. A tak vzniká prvá klasická scéna: Žák přichází za mistrem a zkouší, zda je to ten pravý mistr. Je v nevýhodě: jak má sám posoudit, zda druhý umí, když právě k tomu by potřeboval umět také!
Žák však netuší, že i mistr ho zkouší. Má na to důvod: říká se, že dobrých žáků je skoro tak málo jako dobrých mistrů. Namítnete, jak může někdo zkoušet začátečníka. Vždyť první, co se od něj dá čekat, bude nejspíš naivní dotaz, navíc asi podobný tisícům předchozích. Ani mistrova pozice tedy není snadná.
A tak jsou vlastně vyhlídky vyrovnané. Proti sobě stojí dva rovnocenní soupeři, i když to tak navenek nevypadá. Začíná Hra na poznání.
Kdyby je v tu chvíli někdo pozoroval, jak stojí jeden proti druhému, možná by na okamžik zahlédl, jakoby mezi nimi stála vysoká zeď. Každý z nich stojí v jiném světě.
Podaří se žákovi zeď zdolat? Dokáže mu mistr poradit tak, aby si žák nesprávným pochopením jeho rady nevystavěl ještě vyšší zeď?
Nechme se překvapit. Vždyť i mezi čtenářem a touto knížkou může být podobná zeď. Vznikne z názorů, z předem připravených řešení, z utkvělé představy "já to vím".
Jsou i takoví, kteří už pocítili, jak tvrdá dokáže zeď být. Možná, že se lekli a uvěřili tvrzení, že Zen-buddhistické kóany jsou záměrně nelogické a že tedy nejdou vysvětlit. Protože však přece jen myslí (a toho se už asi do smrti nezbaví), stejně si nějaký názor udělají. Navenek ho však budou zapírat, ať už druhým, nebo dokonce sobě samému.
Jestliže v této knížce hledáte tajemství, tady je první: kóany vysvětlit jdou! Docela obyčejnými slovy, žádná velká filosofie nebo znalost východní kultury. Nikdo však netvrdí, že je snadné pochopit každé prosté a jasné vysvětlení. Jistě není problém vysvětlit studentovi z Plzně, jak se dostat z Petřína na Staré město. Bude to několik obvyklých vět. Co však tehdy, jestliže student na Petříně zabloudil a odděluje ho od vás Hladová zeď!
Je proto obvyklé, že ani podrobné vysvětlení nemá velkou cenu. Dokonce může celou věc pokazit - jako když vám někdo prozradí na prvé straně detektivky, že "Vrah je zahradník".
Některá vysvětlení však přesto přetrvala a potkal je zvláštní osud: stala se dalším kóanem. Můžete k nim připojit i své vysvětlení, jste na řadě.
Nespěchejte s tím však. Byli mniši, kteří s jediným kóanem v mysli proseděli celé roky, než nalezli řešení. Nestyděli se za to - bylo-li pravé, řešení další úlohy věděli dříve, než ji mistr dořekl.
Aby nebyl svět příliš krutý, jsou některé příběhy docela lehké - třeba ten o hloupém bratru nebo o chlapcích, jak šli nakupovat zeleninu.
Ani to však není nedělní procházka - i zdánlivě lehká úloha mívá další řešení, prozrazující hlubší význam. Je to nakonec dobrý trik, jak obejít vlastní utkvělý názor: "Není na tom ještě něco, čeho jsem si nevšiml?"
Také já se musím pro pořádek k něčemu přiznat: Hodně kóanů se mi nelíbilo, buď to byly varianty těch hezčích, nebo byly příliš lehké. Horší to bylo s těmi, kde jsem si nebyl jist, že překlad je správný, nebo dokonce ty, které mi vůbec nic neřekly. Protože hlavně u krátkých kóanů záleží při překladu často na jemném posunu významu slov, zůstalo jich mnoho zatím v šuplíku.
Nakonec, proč se netěšit za čas na další.