TAJNÉ DVEŘE

Petr Pavlík

Poutník dlouho putoval a hledal, až se ocitl v dlouhé, tmavé, vlhké a studené chodbě. Jak tak kráčí tou chodbou, najednou se před ním objeví dveře. Jsou zavřené. Poutník si je prohlíží: jsou masivní, dubové, s tepanou klikou. Uvědomí si, že mu brání pokračovat dál. Co je za nimi? Ať je tam co je tam, tady přece nezůstane. Sebere tedy odvahu a nesměle zaklepe. Ticho. Chvíli čeká, pak zaklepe znovu. Nic. Vezme tedy za kliku a zkouší otevřít. Nejde to. Dveře drží jako přibité. Vší silou se tedy opře do dveří. Marné. Zkouší tedy bouchat a křičet: “Kde jste kdo, prosím, otevřete mi!” Bezvýsledně. Rozeběhne se tedy proti dveřím a prudce do nich vrazí. Pocítí však pouze vlastní bolest.

Křičí, pláče a naříká, chvíli kope do dveří, chvíli visí oběma rukama na klice, jenže dveře ne a ne povolit. Nakonec usedne na studené dlaždice, sám a bezmocný, a tiše se modlí o pomoc. Vtom mu kdosi položí ruku na rameno a mírným hlasem řekne:

“Příteli, ty dveře se otvírají dovnitř, směrem k tobě.”